historie
životopis
Archimédes ze Syrakus, řecký matematik, fyzik, astronom a mechanik, jeden z nejvýznamnějších učenců starého Řecka, myslitel, který ve svém díle spojil teoretické s praktickým, narodil se v roce 287 před naším letopočtem v Syrakusách na Sicílii v rodině dvorního astronoma Phidia. V mládí Archimédes krátce studoval v egyptské Alexandrii (tady se seznámil s matematickým Euklidovým dílem a setkal se mimo jiné s matematikem Eratosthénem), po studiích se pak vrátil do rodných Syrakus, kde pak prožil celý zbytek života na dvoře tyrana Hiérona II. a jeho syna Gelóna. Archimédovy dovednosti matematika, fyzika a mechanika vládci Syrakus notně využili za druhé punské války, kdy Syrakusy stály na straně Kartága proti Římu - poté, co římský vojevůdce Marcellus v roce 214 př. n. l. Syrakusy oblehl, pomáhaly Archimédovy válečné stroje (obří praky, otočné jeřáby, katapulty, zrcadla) městu dva roky přežít. Teprve v roce 212 př. n. l. se Římanům podařilo Syrakusy dobýt, při následném plenění byl pak římským vojákem zabit i Archimédes - traduje se přitom, že umíral, zabrán do studia nějakého geometrického obrazce, narýsovaného jím do písku. V okamžiku, kdy se před ním objevil římský voják, pak prý jen vykřikl: "Apostéthi, ó anthrópe, tú diagrammatos mú" (tj. Nedotýkej se mých kruhů!), načež byl vojákem probodnut mečem.
Archimédes ze Syrakus, jeden z nejvýznamnějších učenců antiky, je nesmazatelně zapsán do dějin lidského vědění jako objevitel mnoha zákonů matematiky a fyziky - v matematice se věnuje především metodám výpočtu ploch (především kruhu, elipsy a parabolické úseče) a objemů těles ( zejména válce, kužele, koule, elipsoidu, paraboloidu), své matematické výzkumy pak shrnul ve spise "De mechanicis propositionubis ad Eratosthenes methodus" (O metodě mechanicky odvoditelných vět), věnovaném Eratosthénovi a objeveném až ve 20. století, v roce 1906. Jako matematik Archimédes odvodil obvod a obsah kruhu určením přibližné hodnoty Ludolfova čísla. Určil π = 211875 : 67441 = 3,14163 přitom užíval dnes nazývanou Archimédovu spirálu k rektifikaci kruhu, tedy „pí“ - tento objev je pak v grafické podobě ztvárněn na Archimédově náhrobním kameni. Jako fyzik je Archimédes zakladatelem statiky pevných těles a hydrostatiky, též definuje celou řadu pojmů používaných fyzikou, např. pojem těžiště, statický moment, tíhová síla atd., odvodil podmínky rovnováhy na jednoduchých strojích, objevil zákon páky , po tomto objevu prý prohlásil: "Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí..." a zformuloval hydrostatický zákon, který byl nazván podle jeho jména Archimédův zákon - tento fyzikální zákon prý Archimédes odvodil ve vaně, odkud pak vyběhl nahý na ulici s výkřikem heuréka. Jako technik a konstruktér je Archimédes znám jako autor přinejmenším čtyřiceti vynálezů, z nichž lze jmenovat např. tangenciální šroub a šroubové čerpadlo, používané dodnes v Egyptě k zavlažování polí. Podle řeckého filozofa, historika a spisovatele Plutarcha z Chairóneie (asi 50 až 120 n.l.) byla geometrie pro Archiméda opravdovou celoživotní vášní. Byl jí natolik okouzlen a přitahován, že zapomínal na jídlo, na pití a dokonce i na osobní hygienu. Na své znalosti geometrie byl velmi hrdý.

nahoru

ten slavný příběh...
Asi nejznámější příběh se do současnosti zachoval díky význačnému římskému architektovi Vitruviu Polliovi. Podle jeho vyprávění kdysi syrakuský král Hierón II. požádal svého přítele Archiméda, aby mu pomohl vyřešit dilema, které měl se svým osobním zlatníkem. Panovník zlatníkovi předal kilogram zlata, aby z něj zhotovil korunu ve tvaru vavřínového věnce. Zlatník se činil a zanedlouho vládci odevzdal překrásnou korunu, jejíž hmotnost odpovídala množství zlata, které od krále obdržel. Panovník však pojal podezření, že klenotník část zlata při tavení nahradil levnějším kovem, třeba stříbrem nebo mědí. Chtěl se o počestnosti nebo naopak o hamižnosti zlatníka přesvědčit, aniž by korunu poničil. Obrátil se proto na přítele Archiméda, který žil na jeho dvoře. Archimédes přemýšlel, kudy chodil a jak jsem již zmínil, při návštěvě veřejných lázní si povšiml, že se výška vodní hladiny v kádi měnila podle toho, nakolik se do ní nořil. Tehdy prý Archiméda náhle napadlo řešení. Vyběhl nahý na ulici, namířil si to rovnou do královského paláce a přitom stále vykřikoval „heuréka!“ , což znamená „našel jsem.“ Není vyloučeno, že toto vyprávění je pouhým apokryfem, nicméně řecké slovo heuréka se dnes používá na celém světě jako zvolání při náhlém a nečekaném objevu. V lázních přišel Archimédes na to, že důležitá je nejen hmotnost tělesa, v tomto případě koruny, ale také objem, který zaujímá. K výše zmíněnému příběhu nutno pro pořádek dodat, že zlatník byl nakonec popraven, protože královská koruna vytlačovala více vody, než by způsobila tatáž hmotnost ryzího zlata. Známý Archimédův zákon, že těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené, má tedy svůj původ v této možná pravdivé, možná podvržené historce o královské koruně.

nahoru